Fanclubáci v magazínu SDT
V elektronické verzi magazínu SPARTA DO TOHO! v rubrice fanoušci, dostávají možnost se vyjádřit i členové Fan Clubu. Tentokrát nám mohl své dojmy při zápase s Plzní sdělit předseda FCS Lipník nad Bečvou a člen výboru FCS:
Autor: Tomáš Polanský
Jedině Sparta, na nic jiného nemám čas
Sparťanský Fan Club má řadu poboček po celé republice. Jednou z nejvzdálenějších je ta z Lipníku nad Bečvou, nacházejícím se v Olomouckém kraji. A právě s předsedou tohoto Fan Clubu Jakubem Čermákem jsme si povídali během domácího ligového zápasu s Plzní.
Jakub Čermák chodí na Spartu pravidelně už 14 let. Přestože se narodil na Moravě, už odmalička mu bilo sparťanské srdíčko. „Můj otec i děda byli sparťani, kteří mě ke klubu přivedli. Po absolvování gymnázia jsem tři roky bydlel u otce v Praze, přičemž v roce 1991 jsem byl poprvé na Letné. Sice jsem se pak vrátil zpět na Moravu, ale sparťanství mi zůstalo pořád v krvi. I když jsem z velké dálky, nebylo co řešit. Vždyť se na to podívej, to je prostě krása.“ V podporování svého oblíbeného klubu ho neodrazuje ani vzdálenost 320 kilometrů a téměř tříhodinová cesta na domácí utkání. Podobných lidí, jako je on, bylo v Lipníku nad Bečvou víc, a tak dostal spolu s Petrem Lasíkem v roce 2010 nápad sjednotit je v podobě oficiálního Fan Clubu Sparty. „Na sparťanské zápasy tehdy chodilo odděleně několik skupinek dvou až tří lidí, a to i přes konkurenci v podobě blízkých klubů: Ostravy, Olomouce, Slovácka, Zlína a Opavy, když ještě hrála ligu. Je pravda, že Sigma je docela sympatický klub a je od nás vzdálena jen 25 km, ale mé srdce táhne za Spartou. Mnoho z těchto sparťanských fanoušků se potkávalo v hospůdce, která se jmenuje G.E.M. Celá ta myšlenka vznikla právě tam a z toho podniku se stala naše Alma mater.“ I když se ze začátku mnoho lidí tohoto kroku bálo, po důkladné konzultaci vznikl městský Fan Club. „Lipník má 8 500 obyvatel, takže každý ví o všem, co se zde děje, a o našem kroku se rychle dozvěděli všichni.“
Fan Club má v současnosti 36 členů, přičemž jeho součástí jsou také lidé z různých částí Zlínského kraje. „Z Lipníku chodíme v průměru na zápasy ve dvanácti. K přepravě využíváme tři způsoby, a to auta, vlak nebo mikrobus, který byl pro nás před covidem nejvyužívanější možností. Nedávno jsme se spřátelili s Fan Clubem ze Zruče nad Sázavou a začali jsme cestovat často spolu. Kluci odtud jsou od nás blízko, co se týče vzdálenosti, věku, ale i názorů, takže už půl roku jsme taková parta.“ V případě automobilové dopravy trvá cesta přibližně dvě a půl hodiny a při použití vlakového spoje tři a čtvrt hodiny. Na zápasy však jezdí pravidelně, bez ohledu na to, zda se hraje doma, nebo venku. „Když Sparta hraje, tak hraje a je nám jedno, kde to je. Jdeme všude, nemáme s tím problém. Hodně fanoušků se dívá na zápasy v televizi, ale my chceme podpořit Spartu na stadionu.“ Jakub vynechá obvykle dvě klání za sezonu kvůli práci. „Zaměstnání mě živí, takže se tomu musím podřídit, jinak jsem však vždy na Spartě. Letošní ročník jsem byl například i v Dánsku a ve Francii. Když můžeme, tak jezdíme.“ Zvykla si na to i jeho rodina, která to bere tak, jak to je. Jakub a jeho parta přijíždějí do Prahy v dostatečném předstihu. „Máme před sebou dlouhou cestu a mohou během ní nastat různé komplikace, které nemáme šanci ovlivnit. Raději tedy jezdíme dřív, přičemž si následně krátíme čas v hospodě. Odtud se spolu přesuneme na stadion, kde sedáváme všichni pohromadě v sektoru za bránou.“ Tentokrát však byla situace jiná, protože před duelem s Plzní měli členové výkonného výboru Fan Clubu setkání, kde probírali aktuální témata a fungování.
Po plodných konverzacích přišli všichni na duel namotivovaní s velkými očekáváními, což bylo cítit už při hlasitém a energickém zpívání hymny. Byla tam velká euforie a dobrá nálada mezi Jakubem a jeho kamarády na tribunách. Fandilo se ve velkém a právě Jakub byl hlavním iniciátorem velké části fanouškovských pokřiků i povzbuzování, k čemuž se přidávala celá protilehlá tribuna. Kromě toho nechyběly vtipné komentáře a velké emoce. Povzbuzovalo se, i když se nedařilo, přičemž gól v nastaveném čase byl velkou odměnou, což si patřičně všichni užili a oslavili. Po zápase se Jakub se svými kamarády odebrali domů. „Během cesty rozebíráme průběh duelu a výkony hráčů. Někdy, když se hraje v sobotu nebo máme volněji, tak tam zůstaneme i spát, pokud to je daleko, a uděláme si výlet. Když ten zápas vyjde a člověk nemusí ráno vstávat do práce, patřičně si to užíváme.“ V případě klání, která se konají v neděli večer, přijedou do Lipníku nad Bečvou až po půlnoci. „Když jedeme vlakem, přijedu domů kolem půl druhé ráno. Stává se mi, že potom nemůžu usnout. Do práce vstávám na půl sedmou, takže ráno bývám trochu rozbitý, vstát ale musím. Tak to prostě je, buď to chceš, nebo ne. Stojí to však za to.“ Náročný program dospává další dny, případně o víkendu.
Nejpamátnějším momentem, který zažil v souvislosti se Spartou, byly oslavy titulu. „Zejména ty poslední dva, které jsem zažil na vlastní kůži. Kromě toho rád sleduju Dočkala, který je nyní odsuzován některými fanoušky, ale je to pan fotbalista, budu za ním vždycky stát a věřím, že Spartě hodně pomůže.“ Co pro něj znamená Sparta? „Život. Srdce. Je to nejvíc, co může být. Jedině Sparta, na nic jiného nemám čas.“ V závěru rozhovoru říká: „Chtěl bych poděkovat všem, kteří fandí Spartě, i když se nedaří, a také těm, co ji povzbuzují přímo na stadionu a nejen doma z gauče. To jsou fanoušci.“